Luka Lu

I když v bratrově oblíbené malostranské restauraci nakonec neměli „jeho“ chobotnici, jídlo nás nezklamalo. V podstatě si tu totiž nemůžete vybrat špatně. Jednoduchá bosenská kuchyně se špetkou Itálie, útulný design a příjemná zimní zahrada tvoří celek, jemuž se hned tak něco nevyrovná.

Každý týden mě čeká úkol: musím si vymyslet, kterou restauraci budu recenzovat příště. Beru přitom v úvahu, o jakém druhu podniku jsem psala naposledy, co by lidi mohlo bavit, a občas se inspiruji i zajímavými tipy od známých. Když se rozhodnu, naplánuju si návštěvy podniku. Do každého chodím obvykle dvakrát, nejlépe na oběd a na večeři. Protože jíst dvakrát za sebou na stejném místě je trochu nuda, snažím se nechat mezi jednotlivými návštěvami pár dní. A pak si musím vymyslet, kdo půjde se mnou.

Kdo se mnou půjde na večeři? Věřte nebo nevěřte, sehnat lidi je občas dost těžké. Přátelé a členové rodiny, pro něž byla večeře s recenzentkou restaurací na začátku vítanou zábavou, se po nějaké době začali vyptávat, jestli by přece jen nemohli mít na výběr podniku trochu větší vliv. Chtějí se najíst tam, kde už to znají a mají to rádi. „Nemůžeme prostě jít znovu do Savoye?“ škemrají. „O tom víme, že je dobrý.“ Jedna známá je dokonce přesvědčená o tom, že její přítomnost je pro restauraci prokletím a že kdykoli jde se mnou, jídlo dopadne strašně (je to pravda, i když jsem si dost jistá, že s tím nemá nic společného).

Jíst o samotě mě ale opravdu nebaví, a tak občas ustoupím a vyberu podnik, o němž vím, že se v něm přátelům a rodině bude líbit.

čtěte dále...